Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na tom, že mu bude poskytnuto pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu. Možnost poskytnout neplacené pracovní volno se vztahuje na všechny zaměstnavatele bez výjimky, neplacené pracovní volno může poskytnout i zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 ZP, mezi které patří stát a jeho organizační složky, územní samosprávné celky a další zaměstnavatelé v tomto ustanovení uvedení.
Poskytnout neplacené pracovní volno je možné výhradně individuální dohodou sjednanou mezi konkrétním zaměstnancem a zaměstnavatelem. Jednostranným rozhodnutím zaměstnance nebo zaměstnavatele, ale ani úpravou v kolektivní smlouvě nelze neplacené pracovní volno určit. Tento závěr plyne i z výslovné úpravy obsažené v poslední větě § 4a odst. 2 ZP, protože sjednáním pracovního volna bez náhrady mzdy či platu se mění povinnosti zaměstnance a k úpravě povinností zaměstnance smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Zaměstnanec právo na poskytnutí neplaceného pracovního volna nemá, vždy záleží na tom, zda se žádostí zaměstnance zaměstnavatel vysloví souhlas a sjednají následně dohodu o poskytnutí neplaceného pracovního volna.
