Smluvní strany této dohody se dohodly, že zaměstnanec bude vykonávat pro zaměstnavatele v roce xxxx práci přesčas i nad rámec 150 hodin v kalendářním roce, a to dle pokynů a potřeb zaměstnavatele. Smluvní strany se dále dohodly, že za práci přesčas náleží zaměstnanci mzda a příplatek ve výši xx % průměrného výdělku zaměstnance.
Uvedená dohoda obsahuje maximální přípustný limit práce přesčas, tj. 416 hodin ročně včetně nařízené práce přesčas v rozsahu 150 hodin ročně, přičemž lze sjednat i nižší rozsah práce přesčas. Vyrovnávací období standardně činí nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, pouze byla-li uzavřena kolektivní smlouva, je možno jej prodloužit, a to až na 52 týdnů ročně.
Příplatek za práci přesčas činí nejméně 25 % průměrného výdělku, může ale být i vyšší. Podle § 114 ZP dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno za práci přesčas nepřísluší, byla-li mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, což lze učinit nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců v mezích celkového rozsahu práce přesčas, tj. 416 hodin za kalendářní rok.
Dobu pro vyplacení příplatku za práci přesčas v případě neposkytnutí náhradního volna lze rovněž sjednat jinak (§ 114 odst. 2 ZP).
V zájmu právní jistoty obou smluvních stran lze popřípadě konkrétněji vymezit podmínky, za kterých lze práci přesčas vyžadovat, nebo dny (např. dny pracovního klidu), kdy ji vyžadovat nelze.
Je třeba mít na paměti, že i v případě uzavření dohody lze práci přesčas požadovat pouze výjimečně a nelze ji předem zakomponovat do rozvrhu práce. Mladiství a těhotné zaměstnankyně nemohou práci přesčas vykonávat vůbec (§ 245 a § 240 odst. 3 ZP) a některým osobám ji nelze nařídit (§ 240 odst. 3 ZP).
S ohledem na specifické postavení zaměstnance je vhodné upravit rovněž jeho možnost dohodu předčasně ukončit, přičemž podmínky výpovědi (výpovědní doba) závisí na dohodě stran.
