Vlastník zřizuje touto smlouvou stavebníkovi právo mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Důvodem pro znovuzavedení tohoto institutu do našeho právního řádu byl návrat k zásadě superficies solo cedit. Jedná se o staronovou zásadu, kdy takzvaně povrch ustupuje půdě. Tato zásada platí téměř ve všech evropských státech a je vyjádřena především v § 506 odst. 1 NOZ, který stanoví: "Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen "stavba") s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech."
Vznik ani existence povolení zřídit stavbu vydaného dle veřejného práva není podmínkou pro existenci práva stavby. Samotná stavba je totiž součástí práva stavby a není samostatnou věcí v právním slova smyslu. Z toho také vyplývá, že to, zda stavba fakticky existuje či nikoliv, není pro existenci práva stavby podstatné (pokud to není s vlastníkem pozemku ve smlouvě o zřízení práva stavby sjednáno jinak).
Předmětem vlastnictví totiž není stavba samotná, ale předmětem vlastnictví je právo stavby, jehož je stavba součástí. Pokud tedy v průběhu existence práva stavby dojde k zániku stavby (např. stavba podlehne požáru), může ji vlastník práva stavby opětovně realizovat. S vlastníkem pozemku ovšem může být smluvně dohodnuto, že právo stavby zaniká okamžikem, kdy dojde k zániku samotné stavby.
Vzor smlouvy o zřízení práva stavby - obsah:
I. Pozemek
II. Zřízení práva stavby
III.Stavba
IV. Dočasnost
V. Úplata
VI. Zatížení práva stavby
VII. Závěrečná ustanovení
