Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
Skončení pracovního poměru výpovědí, ať již ze strany zaměstnance, či zaměstnavatele, se zcela zásadně liší od skončení pracovního poměru dohodou. Jde totiž o jednostranné právní jednání, které činí jen jeden účastník pracovněprávního vztahu vůči druhému.
S ohledem na výše uvedenou skutečnost, že výpověď je jednostranným právním jednáním, na jehož základě dochází k ukončení pracovního poměru často i proti vůli druhého účastníka, stanoví zákoník práce přesná pravidla, za kterých mohou zaměstnanec a zaměstnavatel výpověď dát, aby byla platná.
Výpověď musí být dána písemně a musí být doručena druhé straně do vlastních rukou, jinak je neplatná. V případě výpovědi zákoník práce neumožňuje odstranit nedostatek formy následně (jak to umožňuje např. u pracovní smlouvy nebo dohody o rozvázání pracovního poměru). Pracovní poměr neskončí samotným doručením výpovědi, ale až poté, co uplyne tzv. výpovědní doba. Výpovědní doba počíná běžet od prvního dne měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena.
Další vzory ke stažení z oblasti pracovního práva:
