V praxi se běžně používá označení adhezní smlouvy, ve skutečnosti však nejde o smluvní typ, jak by se mohlo zdát, ale klíčový je způsob uzavření smlouvy. Smluvní strany nemají totiž rovnocenné postavení, akceptující strana je v pozici slabší smluvní strany. Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.
Smlouva je již připravena jako hotový text, zpravidla na předtištěném formuláři (proto se rovněž vžilo označení „formulářové smlouvy”), kdy druhá smluvní strana má pouze dvě možnosti – buď smlouvu přijmout či odmítnout. Nemá možnost usilovat o zapracování připomínek či obsah smlouvy jakkoliv ovlivnit.
Smlouvy uzavírané adhezním způsobem nejsou diskriminační, naopak jde o praktický a zejména ekonomicky výhodný způsob uzavření smlouvy. Na druhou stranu tento způsob dosud skýtal prostor pro zneužití postavení akceptující, tj. slabší, strany, a to vložením pasáží s drobným, téměř nečitelným písmem, které obsahovaly pro druhou smluvní stranu nevýhodné podmínky. Nový občanský zákoník zavádí podrobnou úpravu smluv uzavíraných tímto způsobem. V praxi se s těmito smlouvami setkáme například při dodávce energií, u telefonních operátorů, poskytovatelů rozličných softwarových licencí, v bankovnictví či pojišťovnictví.
